Sbírka pro rodiny na jižní Moravě

Milí přátelé, děkuji.

Obrovská vlna solidarity, která se zvedla na pomoc Jižní Moravě mně dojala a částka, kterou jsme společnými silami dali dohromady je více než úžasná, vybralo se 1.200.000,-. Dává mi to šanci věřit, že jsme lidské bytosti, kterým není lhostejný osud druhých a vaše příspěvky ukázaly, že není důležitá velikost konta, ale srdce.

Děkuji za všechny tyto lidičky, zde jsou jejich příběhy. Každé z postižených rodin jsme poslali částku 100.000. 

❤️ Za nadaci od srdce děkuji

Helena Morávková

Příběhy 12 rodin, kterým jsme pomohli

MICHAL BEŠTA, MIKULČICE

Michal je ředitel a učitel na místní základní škole v Mikulčicích a má 2 děti ve střídavé péči. V důsledku tornáda, které prolétlo obcí Mikulčice došlo na jeho domě ke zničení kompletní budovy od střechy až po podlahy. A také totální devastace zahrady, skleníku a dílny. Odhadovaná škoda činí celkem 1 800 000 Kč.

PRUDKOVI, MORAVSKÁ NOVÁ VES

Jednou z nich je rodina profesionálního hasiče z Moravské Nové Vsi pana Zdeňka Prudka, který má dům naprosto poničený, naštěstí není určený k demolici, ale i tak je to pro rodinu obrovská zátěž a tento pozitivní pán, který za normálních okolností pomáhá ostatním si podle nás pomoc rozhodně zaslouží.

BENEŠOVI, MIKULČICE

Rodina Benešových bohužel o svůj dům přijde, je to rodný dům paní Benešové a prožila v něm více než 70 let svého života. I takto krutě si s našimi osudy život nakládá.

PANÍ MRÁKOVÁ, MORAVSKÁ NOVÁ VES

Paní Mráková je samoživitelka a má 5 dětí, ve věku od 4 do 15 let. Když se k nim tornádo blížilo od Hrušek přes pole, dívali se se na něj i se sousedy a říkali si, „Jééé, podívej, to je snad tornádo.“ Dle jejích slov si ho točili na telefon, jako nějací turisti. Během minuty se ale situace rapidně změnila. Najednou viděli, že uvnitř tornáda létají velké kusy plechu, kusy střech a jiné neidentifikovatelné obrovské předměty. Tehdy si uvědomili, že to asi žádná legrace nebude. Schovali se do sklepa. Děti plakaly a křičely, že nechtějí umřít! Když tornádo procházelo jejich domem, celý dům se třásl a byl to tak silný hukot, že neslyšeli nic jiného. Jedna ze dvou dcer ze šoku začala koktat. Tornádo jim srolovalo střechu a vrchní patro. Následně jim do domu ještě napršelo.

ČULENOVI, MORAVSKÁ NOVÁ VES

Paní Čulenová vaří ve školce, pan Čulena je invalidní důchodce. Dům spravovali svépomocí a dodělali ho teprve vloni. Bohužel stál v epicentru řádění tornáda. Během 5 minut tak přišli o vše. Jsou bez střechy, bez oken, bez stropů, bez pergoly, bez zahrady, bez dílny. Domem létaly půlmetrové střepy, před kterými se tak tak stačili schovat, i tak pan Čulena skončil s řeznými ranami na nohou. Řádění přečkali na záchodě. Z domu jim zbyl jeden jediný pokoj. Vše ostatní se musí dělat znovu. To co tornádo neodneslo, to promáčel déšť.

KOTVANOVI, MORAVSKÁ NOVÁ VES

Kotvanovi se starají o nemocnou a nechodící maminku. Když tornádo dorazilo k nim, odvezli ji na vozíčku do koupelny a modlili se. Tornádo jim vzalo střechu, oba štíty, vyrazilo jim skleněné dveře a všechny okna. Následný déšť jim promáčel stropy a podlahy.

VLKOVI, LUŽICE

Vlkovi bydleli v domě od svatby. Mají s ním spojené všechny vzpomínky. Vychovali v něm děti a Vlkovi v něm žili klidně až do důchodu, do čtvrtka 24.6.2021. K vlkovým přišly 2 katastrofy po sobě. Málokdo ví, že v úterý před čtvrtečním tornádem, prošel Lužicemi přívalový déšť doprovázený kroupami, s velmi silným větrem, který vyvracel stromy. Kroupy Vlkovým poničily střechu domu a auto. Čtvrteční tornádo pak dokončilo, co úterní bouřka započala. Přišli o komplet celý dům, který je určen k demolici a 2 auta, obě jsou na odpis. Během tornáda jim do domu spadl vzrostlý smrk, kterému tak tak unikli a vzduchem létaly střepy, které pořezaly paní Vlkovou.

PETR KRYŠTOF A MARIE NOVÁ, HRUŠKY

Petr z Hrušek během 5 minut přišel o celý svůj majetek. Když tornádo prošlo jejich domem, byl v práci. Netušil, že jeho partnerka s dětmi doslova bojují o holý život. Ta v jednu chvíli nevěděla, koho má zachraňovat dřív. Jestli syna, který křičel hrůzou v patře, nebo dceru, která plakala v přízemí. Kolem nich létaly plechy, kusy střech, matrace a skla z oken. Z jejich krásného domu nezůstalo nic. Tornádo vše zničilo. Petr se vše dozvěděl nedlouho poté a spěchal domů. Jeho dům už ale nestál. Jeho ulice byla zavalená troskami. Jeho vesnice už nebyla tou, kterou tak dobře znal. Bosky utíkal přes trosky domů a plakal zoufalstvím. Když spatřil svou rodinu živou, plakal štěstím. Jejich dům je určen k demolici, která už začala. Petr s rodinou začínají od nuly.

PAN VARGA, LUŽICE

Pan Varga je důchodce a v domku žije sám. Dříve byl řidičem z povolání a projel Evropu křížem krážem. Podobnou zkázu ale neviděl. Tornádo mu vzalo střechu nad hlavou a zadní část domu. Pan Varga neměl dům pojištěn a žádnou půjčku už mu nikdo nedá.

MARTIN BALÁŠ, MIKULČICE

Balášovi jsou mladý pár co chtěl v Mikulčicích bydlet a mít klidný DOMOV. Martin je rodilý Mikulčák, a protože ví, že je zde krásně, chtěl zde i se svou přítelkyní zůstat. V říjnu 2020 se stavbou začali a teď jim ho tornádo vzalo. Z jejich vysněného domu zůstala jen základová deska. Měli v něm letos trávit svoje první Vánoce. Stavěli ho svépomocí, trávili tu každou volnou chvilku a měli radost z každé maličkosti. Jsou ale bojovníci a hledají sílu začít znovu.

RODINA OSIČKOVÝCH, VELKÉ BÍLOVICE

Tato rodiny nebyla zasažena tornádem, které se prohnalo jižní Moravou, ale postihla je blesková povodeň jen pár dnů před touto katastrofou. A protože moravské víno je takový náš národní poklad, rozhodli jsme se, že podpoříme i vinaře z Velkých Bílovic.

RODINA TICHÝCH, MORAVSKÁ NOVÁ VES

Celý příběh Jany a její rodiny s vyprávěním:

Jmenujeme se Jana a Martin Tiší a žijeme spolu v Moravské Nové Vsi 22let. Máme pět šikovných synů ve věku 12-19 let.

Čtvrtek 24. června byl opravdu horký letní den. Vydali jsme se s manželem a nejstarším synem na večerní mši do kostela, ostatní kluci byli venku. Během mše několikrát zhasla světla, pak se do kostela opřel silný vítr, který shodil střechu a vysklil všechna okna a také poshazoval lustry. Všichni jsme se chránili před létajícími střepy a utíkali se schovat pod kůr. Kdo měl telefon, snažil se někam dovolat – hasičům, záchrance, domů.

Mezitím doma kluci zodpovědně zavírali střešní okna v podkroví před blížící se bouřkou, ale všimli si, že venku toho nějak moc létá vzduchem a že vichřice nám shodila plot. Rychle seběhli do přízemí, když vtom se ozval rachot a bouře nám shodila střechu, komín, rozbíjela okna… před létajícími střepy se kluci schovali za krbem. Prostřední syn uvnitř nebyl, protože šel zavřít dvorové dveře do „návratí“ (=vjezdu) a už se mu nepodařilo odtud dostat – vítr promáčkl a nadzvedl plechová vrata a vhodil je do vjezdu na zaparkované auto. Syn se před létajícími střepy, cihlami a vším možným chránil skrčený v koutku za autem, které se Bohu díky ani nepohnulo…

Pohled na střed obce, když se nám podařilo dostat z kostela, byl hrozný: domy bez střech a pater, sloupy a stromy ulámané, auta převrácená, ve fasádách zapíchané křidlice, dřevo… latě a trámy všude po silnici … pokrčené plechové střechy kolem… a všude ticho, než se začaly ozývat sirény přijíždějících záchranářů. Z domů pomalu vycházeli otřesení lidé.

První pohled na náš dům byl … šokující. Ale kluci byli živí a zdraví, což bylo hlavní!

Pobrali jsme doklady a pár věcí a vydali se přes trosky rychle k rodičům, kteří bydlí také v obci a byli Bohu díky i s jejich domem v pořádku, protože se blížilo další hrozivě černé mračno. Měli jsme obavy, že přijde další stejná hrůza. Začalo silně pršet a padaly velké kroupy. Tu noc jsme toho moc nenaspali, potřebovali jsme se z toho šoku vypovídat… V noci pak přišla další bouřka.

Brzy ráno jsme šli k našemu domu a začali odklízet trosky. Postupně přicházeli kamarádi, pak i cizí lidé a nabízeli pomoc…

Čtyři dny trvala „terapie prací“, kdy makáte a nemáte čas zoufat nebo se hroutit. Chtěli jsme patro a střechu rychle postavit zpátky. Pak přišel ortel: starší část domu (dům byl rekonstruován) musí být demolována. A pak přišly i slzy…

A konečná situace: dům se bude bourat celý (zbyla by nám kuchyně a koupelna se spížkou a uznali jsme rady zkušenějších, že nemá cenu zase něco k něčemu „lepit“), zatím bydlíme u rodičů ve dvou malých místnostech, ale malujeme a zabydlujeme si starý domek po kamarádčině babičce jako provizorní bydlení a budeme stavět nový dům. Máme sedm párů zdravých rukou a kolem sebe spoustu dobrých lidí, kteří jsou ochotni nám pomoci, takže se pouštíme do práce!